Spolupracovník, kolega, parťák, partner, či jak chcete. Nebo přísloví: Ve dvou se to lépe táhne. Člověk na všechno sám nestačí a tak se podpora ve formě partnerství někdy může hodit. Zvláště do podnikání a obchodu. Může si rozdělit úkoly, práci a poté i zisk. Všechno se zdá výhodné a bezproblémové. Samozřejmě je důležité vybrat si partnera, který Vás vždy a za každých okolností podrží, pomůže, poradí a nikdy nepodrazí. Pokud máte partner tyto vlastnostmi, máte skoro vyhráno.

Spolupráce by měla oběma něco přinést, oba by měli vždy získat a to stejným, či podobným dílem. Partneři by si měli být rovnocenní a doplňovat se. Pokud je situace jiná, už to není moc dobré.

Může se klidně stát, že jeden z partnerů má daleko větší vědomosti, které nabyl samostudiem a zkoušením v praxi. Druhý by tak měl mít například stejně rozsáhlé znalosti v jiném oboru, ale potřebném pro prvního. Problémem je, kdy oba dělají stejný obor, poté by měli oba mít znalosti na podobné úrovni. A samozřejmě se dále vzdělávat. Stejně by to mělo být s pracovním nasazením.

Nápady jsou důležité, ale není možné, aby jeden z partnerů chrlil jen nápady a realizaci nechával na druhém. Protože jen na nápadech to nikdy nestojí. Pokud vezmeme příklad něčeho opravdu geniálního jako je například Facebook, Windows, McD a další mraky mega úspěšných věcí. Sám tyto příklady nemám rád, protože jsou stokrát omílané a vždy jsou v nějaké hloupé knize milionářem snadno a rychle.

Nikomu jen nápad nevydělal miliony, ani miliardy, vždy je nápad třeba realizovat a to lze udělat dokonale a potom vyděláváme. Nebo to můžeme totálně podělat a nemáme nic i s převratnou novinkou a super extra geniální věcí. A právě na realizaci se také musí podílet partneři. A přiznejme si, jen málokdo z nás má geniální nápady, já tedy ne. Nějaké nápady samozřejmě mám, ale bez samotné realizace to prostě nejde.

Koneckonců i pouhý e-shop může vydělávat hezký balík a to o velkém nápadu opravdu není. Stačí jen pracovat a učit se spoustu nových věcí. A mít chuť a trochu peněz na rozjezd. Nějaké nápady určitě dostanete při realizaci a řešení problémů. A to poté odliší od konkurence.

Jak to máte Vy? Máte kolegu, partnera? Jak si dělíte práci? Pokud chcete, můžete se podělit v komentářích.

No, já právě nevím. Už jsem dlouho nic nenapsal na blog. Stále se mi honí jedna myšlenka hlavou. Nemyslím, že je v dnešním světě nějak důležitá, ale přesto mě to trápí.

Myšlenka se týká lidských činností, které přinášejí přínos společnosti. Možná se tím příliš zaobírám, ale někdy bych rád udělal, dělal něco přínosného pro společnost. Nejen něco, co přináší pouze peníze. Já vím, že peníze znamenají hodně a mnoho věcí také vyřeší. Můžete namítnout, že jsou lidé, kteří jsou schopni vydělat doslova nechutně velké peníze, ale pro společnost jako takovou nic neudělají. Ale záleží na úhlu pohledu, z určitého úhlu by se možná něco našlo.

Možná je to nevhodný příklad, ale např. modelka nemá problém vydělat velké peníze. Nicméně pro společnost, pro běžného člověka jako jsem já, nemá příliš velký význam. Maximálně se rád na nějakou modelku rád podívám. Některé modelky zakládají různé nadace a pomáhají tak lidem. Možná je to proto, že pomáhat mohou a chtějí. Mají kontakty, jsou populární, nedělá jim problém publicita a v neposlední řadě dokáží dobře zpropagovat a prezentovat. A možná je to proto, že vlastně chtějí něco přinést společnosti. Něco užitečného, hmatatelné výsledky. Tím rozhodně nechci, aby to vyznělo nějak špatně. A další důvod může být čistě pokrytecký, nadaci má kdekdo, udělám ji také. Abych vypadala dobře. Fakt nevím. Příkladů by se našlo jistě více.

Když problém aplikujeme na webový byznys. Kde porovnáváme platbu za klik a platbu za prodaný produkt. Za prodaný produkt přes náš web dostaneme provizi až skutečně zákazník zaplatí. Tzn. partnerovi jsem vydělali peníze, zvedli obrat, přivedli zákazníka a on nám zaplatí. Férové, ne? Partner je spokojený, má prodané zboží, zisk. My jsem spokojení, máme provizi. A zákazník také, uspokojil svou potřebu. Ale partner mohl také prodat produkt bez nás, ušetřil by na naši provizi a vydělal by více. A nebo by také nemusel prodat. Nevím.

U platby za klik už to tak jednoznačné není. My dostaneme zaplaceno za klik z částky, kterou si platí inzerent. Část jde samozřejmě společnosti, která reklamy poskytuje. Inzerent platí za kliky a společnost se s námi dělí o zisk. Za to, že poskytujeme reklamní prostor. Ale už přesně nevíme, zda byl uspokojen zákazník a zda inzerent opravdu prodal. Možná ano, možná ne. U platby za prodaný produkt to víme.

Co si myslíte? Můžete se vyjádřit v komentářích.

Takže je to tu, dozvěděl jsem se konečně pravdu. Jsem Vylízaný Hovado, asi to tu přejmenuju na blog u Vylízanýho Hovada. Kdo nechce, už sem nemusí chodit.

Co se stalo? Včera jsem byl takto hezky pojmenován. A za co? Těžko se to vysvětluje lidem, kteří neznají detaily. A samozřejmě moje vysvětlení situace bude subjektivní, ale pokusím se o to. Pravdou bude, že dotyčný měl částečně pravdu. I když tohle oslovení rozhodně není fér a relevantní.

Vtipná je na tom ta situace, že mi to řekl člověk, co se cítí být inteligentem a strašně slušným člověkem. A všichni ostatní kolem něj jsou blbci. A jeho slušně požádání o pomoc zní: “…že by ti ruka upadla, kdyby jsi ukázal…”, případně: “…asi by ti nohy upadly…”. Rozhodně nechci slyšet to neslušné požádání. Možná jsem přeslechl slovo “prosím”, protože to bylo v hlučném prostředí. Já rozhodně nejsem vždy a všude slušný člověk a inteligent už vůbec ne. Ale tohle oslovení si tak maximálně dovolím k někomu velmi známému a ještě ve srandě. Protože jsem si jist, že to jako srandu pochopí.

A potom mi oslovení hovado patří za nedělání práce, kterou dělat nemám. Zvláštní věta a zvláštní důvod, že? Já tu práci dělat nemám, nedělám ji a to je šptaně. Pro pochopení, když mám čas a volno, rád ten úkon udělám. Stojí to asi 30 sekund času a nemám s tím absolutně problém. Např. je to otevření závory dálkovým ovladačem. Ale v podstatě to není moje práce. Dalším úkonem je ukázání lidem, kde mají zaparkovat. Prostě rukou ukážu, kde má ten dotyčný zastavit. Opět to nemusím dělat, ale když tam ten dotyčný inteligent a slušňák není, tak to dělám celou dobu. Problém je v tom, že mě NEVIDÍ, protože tam není a ON NEDĚLÁ svoji práci. Jen jednou mě viděl, že jsem neukázal a už tu byl průser. Opakuji, že to není moje práce a ten dotyčný byl asi metr ode mě a mohl taky ukázat.

Jediná věc, za kterou by mi to oslovení patřilo, je pískání gum, když se rozjíždím. Ale to mě prostě baví a nemůžu si pomoct. 😀

Takže asi tak a ještě jsem tak blbej, že si to nechám líbit. Kdybych se alespoň jako to pořádný vylízaný hovado choval, aby to oslovení bylo opodstatněné. Problém je v tom, co mu mám příště říct, až si zase bude otevírat svou držku. Protože tam s ním musím být celý den. A nasrat ho ráno tak, že mi dá do držky není úplně nejlepší nápad.

A když jsem mu to pokusil vysvětlit a domluvit se, jen mi odvětil, že tyhle kecy nebude poslouchat a že kecám. Opravdu mě to už nebaví, celý život mě stále někdo buzeruje a mrdá. Asi se fakt stanu tím hovadem, bude to lepší. 🙂