Jak jsem se učil jezdit na in-line

Brusle jsem si chtěl původně koupit už minulý rok, ale nějak z toho sešlo. Takže je mám až od letošního jara. Nicméně jsem na tom nikdy nestál a ze začátku jsem neměl nikoho, kdo by mi poradil a řekl, jak na to.

Nenapadlo mě nic lepšího, než si půjčit knihy. Něco málo si přečíst, hlavně základní postoj a jak se vyvarovat klasických chyb. Ještě doplním, že nejsem žádný sportovec a sporty mi obecně nejdou.

Po nastudování teorie a několika minipokusech doma na koberci jsem se vydal ven. Ve městě máme naštěstí sportoviště, kde jsou volné a hladké plochy. Takže jsem se nemusel plácat na parkovišti u supermarketu. A prostě jsem začal zkoušet jezdit.

Podle knihy jsem měl nejdříve získat jistotu postoje na trávě a trochu se projít. Malinko to pomohlo, ale nejvíce mi dalo prostě ježdění sem a tam po rovině.

Pár dní jsem to moc nehrotil a snažil jsem se jezdit tak, abych získal jistotu a na in-line dráhu jsem se nepouštěl. Pády byly samozřejmostí. Chrániče jsem měl, takže v klidu.

Po nějakém čase jsem se sešl s kamarádem, co umí jezdit, aby mi poradil co dál. Ukázal jsem mu, co umím a byl celkem překvapen tím, co už umím. A konečně jsme vyrazli na dráhu a začal jsem jezdit rychleji. A cítil jsem se na bruslích jistěji. Ale musím zdůraznit, že ještě jezdit neumím, respektive to bude chtít ještě spoustu času a ježdění, abych jezdil opravdu dobře.

Hlavně bych rád jezdil rychleji, protože jsem už potkal na dráze nějakého skoro důchodce, co si to fakt dával.

Čtěte dále:

• In-line brusle
• Bruslení na Ladronce
• 09
• Venkovní bruslení na ledě
• Zkušenosti s Wireless Notebook Optical Mouse 4000